První listopadovou neděli se konal v Podolí u Vrchotových Janovic coursing. Měl se konat už dříve, ale vzhledem k nepříznivému počasí byl přeložen.
Tentokrát jsme se s Feebee vydaly na cestu samy, Jiřík měl trénink, kde nesměl chybět. Protože neznám cestu, dala jsem si spicha s Krajánky u Benešova a společně jsme dorazili na místo. Tam už čekalo několik psíků a také Krásovic rodinka s Haidie.
Vypustili jsme holky proběhnout a mezitím šli okouknout start. Střapec už jezdil po poli, že jsem jen taktak stačila bafnout Fíbíčko, aby mi za ním nezdrhla.
Týjo, to co Fíbouš dokazovala, když střapec jezdil a ona byla přivázaná … Nikdy jsem jí neslyšela takhle štěkat a vyvádět a jakou vydávala sílu, aby mě odtáhla, respektive přitáhla, blíž ke startu. No, měla jsem co dělat, abych ji vůbec nějak udržela. Ostatní se mi smáli a říkali, že se nezapře otec – Fíčko je prostě Dargo mimi :o)
Náš start se blížil, ptám se Kamily, co mám dělat, prý jen vypustit. Tak jo, vypustila jsem FB a jen čučela, nikdy jsem jí neviděla tahle běžet, ale oproti ostatním, se mi zdálo, že je to pořád pomalu. Kamila mě ujišťovala, že ne, že je výborná. Tak uvidíme, někdy, až se poběží na čas.
První běh jsme měly za sebou, myslela jsem, že bude trochu unavená, ale ona ne, letěla by hnedka znovu. Začala zase vyvádět, tak jsem ji šla radši na chvilku zklidnit do auta.
Posilněná kafíčkem a štrúdlem od Krásovic, jsme se s FB vydaly na start č. 2. Došly jsme chumlu lidiček a koukáme jak se rozjel střapec pro jiného psíka. Feebee sebou trhla tak moc, což jsem nečekala, že jsem udělala pěkný „vrut“ a švihla sebou o zem, kde mě náš držkoun táhla cca 2 metry. Všechny to pobavilo, což se dalo čekat, ale upřímně mě taky :o) Volala jsem Jirkovi, že příště fakt musí s námi, protože nemám sílu a pes mě vláčí po poli … :o))
Další běhy už jsme zvládly bez problémů, i tu rychlost Fíbíčko zlepšila. Stihly jsme i mini procházku s mamkou, tetou a ségrama RR a vydaly se na cestu zpět domů.
Cestou už mě Fee ani nevnímala, když jsem ji chválila a jen co jsem otevřela dveře od bytu, hupsla do pelíšku a spokojeně teď oddechuje. Možná se jí zdá o střapci, protože sem tam si kňourne a hází tlapičkama, jako když běží :o)
Takže takhle jsme strávily nedělní den s Fíbíčkem, kde nám dělali opět milou společnost Krajánci a Krásovic. Taky snad něco nafotili, protože jinak nemáme ani jednu fotku .. držet torpédo a ještě fotit, to opravdu nešlo :o))
